Lidé z regionu sami pečují o přírodovědně výjimečné lokality nebo o místa, která jsou jejich srdci milá. Managementové akce iniciují členové Barvínku, ale s kosením, kácením a úklidem biomasy pomáhají i příznivci a kamarádi z okolí.
Barvínek pečuje o tyto lokality
Území |
Rozloha |
Činnost |
PR Studnické louky |
3 ha |
kosení trávy, odstranění olšin |
PP U Žlíbku |
0,8 ha |
kosení trávy, odstranění smrků |
Tři smrky |
0,2 ha |
kosení trávy, odstranění náletových dřevin |
Studánka U
Habrového stání |
0,1 ha |
údržba okolí, čistoty vody |
studánky regionu |
2 studánky |
údržba okolí a stavby, čistota vody |
Studánka U Habrového stání Přírodní rezervace Studnické louky
Od prvních dnů spolupracoval Barvínek s profesorem Černým. Jeho vitalita a moudrost nám byly nevyčerpatelným zdrojem energie. První společná vycházka vedla ke studánce v Podomí, tuto jsme ještě v září 1997 společně upravili podle návrhu profesora Černého, o rok později jsme poškozené lípy u studánky nahradili novými semenáčky nedalekých lip z obecního pastviska. O okolí každoročně pečujeme ve spolupráci s dětmi ze ZŠ Podomí v jarních měsících v rámci Dnů pro Zemi.
V letních měsících jsme zjistili závady v místě přechodu skruže v kamennou rotundu. V roce 2005 je nutné vyřešit pronikání povrchové vody do studánky a naopak v nežádoucím místě ze studánky.
V letech 2015-2016 jsme opravili studánku U Ševca. V roce 2004 jsme ji objevili při mapování studánek díky jedné babičce z Ruprechtova, která si ještě pamatovala, jak k ni při práci v lese či na blízkých loukách chodili pro vodu.
Opravu studánky finančně podpořila Nadace Tři Brány a Nadace Veronica.
Se stavebním projektem nám pomohl Greedesign z Blanska.
Studánkový domeček vyrobil Rosťa Hašek z Krásenska a na místo nám ji pomohl přemístit spolek Ofres.
Všem podporovatelům moc děkujeme.
V rámci projektu Zachování a obnova přírodního dědictví byla nedaleko Gundlova žlíbku u Podomí zbudována Barvínky a členy ekologického
praktika nová studánka.
Vzhledem k tomu, že v jejím kouzelném okolí se nachází spousta dalších pramenů, chystáme se na zbudovat další studánky.
Lokalitu U Třech smrků Barvínek nejprve osadil jednou z tabulí naučné stezky, protože se v její blízkosti nachází zaniklá středověká osada Vilémov. Postupem času se toto magické místo stalo vyvrcholením tradičních Dnů pro Zemi (likvidace černých skládek a zábavné odpoledne pro rodiče s dětmi) zvaných UTRMOLES. V roce 2001 jsme v okolí Tří smrků poprvé provedli odstranění náletových dřevin v jejich těsné blízkosti. Sukcesní dřeviny zastiňovaly spodní větve mohutných smrků a způsobovaly jejich předčasné zasychání. Ke Dni Země byla do lesů opět instalována naučná stezka, která byla zničena vandaly.
V červnu roku 2003 Barvínci středoškoláci, čerství maturanti, z vlastní iniciativy zorganizovali půldenní brigádu u památných stromů. Z blízkosti smrků odstranili náletové dřeviny, které svým stínem způsobovaly zasychání mohutného větvoví. Byla to akce neplánovaná, o to více potěšila barvínkovské „veterány“. Škoda jen, že o čtrnáct dnů dříve jiní mladí lidé zničili na tomto místě jednu z tabulí naší naučné stezky. Vyrvali ji ze země a spolu s označením památných stromů ji hodili do nedalekého mokřadu. Naučnou tabuli jsme opravili v roce 2004 a znovu ji zabudovali v lokalitě Na Prostředních spolu s cedulí Památné stromy
Historie
Za dnešním velkým bunkrem u Podomí (z II. světové války) se lesní hranice lomí doleva. V místě hraničního lomu stávala ještě ve 20. a 30. letech tohoto století dřevěná dvojdílná brána, které se říkalo Rájecká (viz mapa pomístních jmen). Další dřevěná brána stála při okraji ruprechtovského lesa ve vzdálenosti 250 m od brány Rájecké. Říkalo se jí brána Křtinská, protože touto bránou chodili podomští lidé do Křtin.
Od bývalé Křtinské brány (viz mapa pomístních jmen) vede lesní cesta na tzv. Prostřední10) a odtud přes Cindrek 11) (Kozí hřbet) a Daleké do Bukovinky a Křtin. Úsek lesní cesty mezi bývalou Křtinskou branou a Prostředními měří 1200 m.
Na Prostředních uprostřed lesů bývala až donedávna políčka, loučky a tzv. Koňské pastvisko. Jak vznikl název Na Prostředních? Ruprechtovští měli troje luka. Ta nejbližší se táhla podél potoka Podomice16) - teče přes ruprechtovský rybník, nikoli Podomky 15) - teče přes rájecký rybník. Podomice pramení (SZ směrem od ruprechtovského rybníka) v blízkosti lesní hranice zaniklého Podomí. Nejvzdálenější luka se táhla v údolí podél potoka Rakovce. Dodnes se jim říká Na Dalekých. Třetí luka byla uprostřed mezi Dalekými a lukami podél Podomice, a proto se jim říkalo Na Prostředních.
Dnes z luk a políček Na Prostředních zůstala jen jediná louka, které se říká U Tří smrků10). Smrky dal zasadit před 120 léty tehdejší majitel račického panství pan von Palm. Vzácné smrky, tyčící se uprostřed louky vzhůru jako obrovské katedrály, byly původně čtyři. Čtvrtý smrk byl kdysi zasažen bleskem a jeho zbývající dosud živá část, stojí při okraji lesa, který ze všech stran lemuje louku. Padl při bouřce v létě 2000.
Místu Na Prostředních se také říká Na Krchůvku10) nebo Na Barvínku10). V lese za pahýlem čtvrtého smrku lidé při vyžínání nacházeli zvláštní vyvýšeniny pokryté barvínkem. Domnívali se, že jde o rovy dávno zaniklého hřbitova, patřícímu údajně starému Ruprechtovu. Tato vesnice prý vymřela cholerou a vrchnost dala vybudovat novou vesnici, dnešní Ruprechtov, na zdravějším místě. Pověst zčásti odpovídá pravdě. Nejedná se však o starý Ruprechtov, ale o zaniklou středověkou vesnici Vilémov, o kterém je v archivních materiálech jen jediná zmínka z r. 1563, a to již jako o vsi pusté. Na tak zvaných rovech dnes barvínek takřka nenajdeme.Ve skutečnosti nejde o rovy, ale o čtyřboké vyvýšeniny po domcích zaniklého Vilémova.
Podle historicko geografického výzkumu bylo ve Vilémově 22 domků. Dodnes můžeme na místě zjistit další stopy po dvou sklepích a po devíti studnách. Středem úzké protáhlé trojúhelníkové návsi zjišťujeme stopy po vesnické cestě. Největší dům, který stál v čele vesnice, byl trojprostorový s kamenným srubovým sklepem. Patřil velmi pravděpodobně vesnickému rychtáři, jenž měl v krajní místnosti železářskou pec, jejíž základy se dochovaly s mnoha valouny strusky na jejím dně. Archeologický výzkum, provedený jen velmi povrchně slavkovským muzeem, nebyl dokončen. V místech některých bývalých domků bylo nalezeno množství keramických střepů. Archeologické datování střepů určuje existenci Vilémova mezi druhou pol. XIII. století a první čtvrtinu XV. století. Posledně uvedené datum odpovídá době husitských válek. Není pochyby, že Vilémov byl zničen za husitských válek, kdy krajem táhla několikrát husitská a katolická vojska. Od té doby Vilémov zůstal pustý.
Kousek za vesnicí je nápadná terénní vyvýšenina, která by mohla odpovídat položení kostela. Ve skutečnosti jde o malý povrchový kamenolom, odkud obyvatelé Vilémova brali materiál pro vybudování svých domků.
V okolí zaniklé vesnice jsou na plochách lesních porostů znatelné stopy po bývalých vilémovských polích. Podrobná studie o zaniklém Vilémovu je uvedena v monografii Ervína Černého „Výzkum zaniklých středověkých osad a jejich plužin na Drahanské vrchovině“ (str. 24 - 27).
Vilémov
Ves stála v ruprechtovském územním katastru v lesní trati známé pod jménem „Na Prostředních“, „Na Barvínku“, nebo „Na Krchůvku“. Staří obyvatelé Podomí a Ruprechtova vyprávěli, že tam stál starý Ruprechtov, který kdysi vymřel cholerou a že ves byla obnovena na místě dnešního Ruprechtova. Po zaniklé vesnici zůstaly výrazné stopy v podobě 22 čtyřúhelníkových vyvýšenin, dvě kuželovité prohlubně po sklepích a 8 menších po studnách. Ves měla úzkou protáhlou trojúhelníkovou náves, v jejímž čele stál největší patrně rychtářský dům s roubeným sklepením a s čtvercovitě tvarovanou železářskou pecí. Tři obrovské smrky na sousední louce byly zasazeny před 130 léty majitelem račického panství von Palmem. Stopy po plužině se rozprostírají v lesích kolem zaniklé vsi a měří 209 ha. V historii se dochovala o Vilémovu jen jediná správa z r. 1563, a to již jako o dědině zaniklé. Podle nalezené keramiky ves zanikla za husitských válek. Patřila vždy do rámce panství račického. Příchod k ní je možný lesní cestou z Podomí (3,5 km) nebo z Ruprechtova (2,5 km).
Přírodní rezervace Studnické louky
Management– 8 dní/48 hodin/50 dobrovolníků
Likvidace sukcesních olšin– 1 den/8 hodin/28 dobrovolníků
Péče o mokřadní louku s cca 500 kvetoucími prstnatci májovými se již stala nedílnou součástí ročního plánu Barvínku. Rostlinku, kterou před několika lety znal málokdo, nyní mnozí obdivují až hýčkají, příležitostně o ní vyprávějí svým známým.. Srpnové kosení provádí z bezpečnostních důvodů vždy omezený počet brigádníků, v tomto roce 5 sekáčů. Ti si „mákli“ nejvíce. Když tráva poschla, rozvinuli již tradičně nedaleko rezervace stanovou základnu členové Přírodovědného klubu Mraveniště. Během dvou dnů shrabali na kupy celou rezervaci, neodradila je ani noční bouře s přívalovým deštěm, při níž byli evakuováni (podobně jako minulý rok) do Podomí. Následný den odváželi biomasu studenti, rodiče, pedagogové a různí přátelé přátel Barvínku. K přepravě jsme poprvé použili staré trakaře s bantamovým kolečkem, konečně jsme se tolik „nenadřeli“. Všem doporučujeme! Dokonce nám byl konečně ochoten pomoci se sběrem trávy i místní zemědělec s traktorem, ale neuposlechl našich dobře míněných rad a po prvním vytvořeném balíku zapadl v mokřadu. Tak se lekl, že už v práci nepokračoval.
V říjnu přišlo na řadu prořezání vzrostlých výmladků olšin, podle plánu péče byly zredukovány o další třetinu. Přerostlý porost jsme otevřeli z jižní strany. Získané dřevo poslouží obyvatelům Barvínkovského srubu.
Management PP U Žlíbku– 2 dny, 12 hodin, 15 dobrovolníků
Přírodní památka se rozkládá na pozemku p. č. 736/2 o výměře 15 843 m2 v katastrálním území obce Protivanov. Odborníci předpokládají, že lokalita je místem s nejčetnějším výskytem kriticky ohroženého druhu, endemitu, hořečku českého vůbec. Parcela má dvě části – polovinou je kulturní louka, druhou severní polovinou je pole obdělávané zemědělským družstvem. (v příštím roce by se měla také přeměnit na louku – tzv. ochranné pásmo). Doposud Barvínek realizuje management pouze na louce o rozloze cca 0,8 ha. V roce 2004 jsme kosili louku opět dvakrát. O posledním květnovém víkendu žatva odstranila dominantní konkurenční porost třezalky a tím byl vytvořen prostor pro růst juvenilních rostlin hořečku českého. V říjnu o louku nejprve pečovali členové PK Mraveniště – shrabováním trávy a vytrháváním kořenů po smrčcích si odpracovávali rozbitý digitální fotoaparát. O měsíc později práci dokončilo několik Barvínků. Současně jsme zabudovali dva páry kuželů, které by měly zamezit vjezdu motorových vozidel na louku a vyznačili jsme hranice louky.
Prováděným managementem (dvojí kosení) se snažíme co nejvíce přiblížit způsobu obhospodařování parcely v minulých dobách, kdy louka byla pravděpodobně v červnu kosena, avšak koncem léta spásána. Při říjnovém hrabání trávy se snažíme co nejvíce narušit vysoké mechové polštáře, které zde přežívají jako nevítaná stopa po neoprávněně vysázeném a před dvěma lety odstraněném smrkovém lese.
Asi dvacetičlenná skupina turistů z Vyškova obnovila „se souhlasem“ a v doprovodu předsedkyně Barvínku v dubnu v Rakovecké údolí ceduli, s památným nápisem i botami, připomínající událost starou téměř století – loupežné přepadení a zabití ševcovského učně z Podomí kvůli novým botám, které nesl zákazníkovi do nedaleké Bukovinky. Sychravé počasí neubralo nic na kouzlu „neokázalého slavnostního rituálu“. Jen duch místa si po sto letech povzdechl při pohledu na zloděje, který znovu zavěšené škrpály ukradl během jediného týdne. Děkujeme kamarádům z Vyškova, kteří bez váhání zavěsili pérka nová, tentokrát záměrně poškozená tak, aby byla k chůzi nepoužitelná. Kéž by vás bylo víc, přátel krajiny a neokázalých míst.
|
